Dny plné strachu a štěstí – poslední dny před porodem

Chci se s vámi dnes podělit o to, jaké je to žít poslední dny před porodem, když přenášíte, protože do těchto pocitů se žena dostává jen párkrát v životě a někdy vůbec. Teď v nich jsem, píšu z hloubky, píšu upřímně, teď to žiju. Nebylo by to tak autentické, kdybych se k tomu vracela později, proto to chci posdílet teď hned!

Ženství

Je to období, kdy jsem nejvíc napojená na své ženství a lůno tak, jako ještě nikdy v životě. Když na své ženství na chvilku zapomenu, přijde mi kontrakce tak silná, že mě to okamžitě zase vrátí do hlubin s jasnou zprávou: „Jsi žena a brzy budeš i máma.“

Z této hloubky jsem nahrála i překrásné bonusové meditace do eBooku pro ženy, které touží po spojení se svou božskou ženskostí. Z hloubky, kde jsem naprosto spojená nejen se svou ženskostí, sexualitou, lůnem a láskou. V meditaci čerpám a předávám podporu, opečování a sílu pro všechny ženy. Vysílám je z místa, kde existuji jako zářivá ženská bytost a přitom jsem spojená i se svými nejhlubšími temnými stránkami. S těmito temnými stránkami se nyní setkávám každý den, učí mě a já se jim odevzdávám.

Jako na trampolíně

Před porodem je období, kdy mi hormony každou minutu skáčou jako na trampolíně. Jednu minutu jsem v totální blaženosti a myslím, že se rozpustím štěstím a pak najednou chci zabít všechny. Sebe, moji mámu, svého muže, břicho za to, že mě tak bolí. Brečím a bojím se.

Cítím, jak je to období, kdy se potkáme se vším, co ještě nemáme zpracované. Je to taková nora – díra života, kde najdete své malé schoulené já, které touží po péči, lásce a pochopení. A taky vím, že když si to dovolím, taková být, své ustrašené já opečuji a budu ho milovat, tak se zrodí saň, která pozná nepoznané a bude mít sílu jako býk. Stanu se ženou, která dokáže zvednout kamion, aby tu byla pro své dítě!

Jak vypadají mé strachy a temné stránky

Přichází mi neuvěřitelné strachy o tom, jestli to všechno zvládnu, jestli budu dost dobrá máma, jestli dokážu porodit, jestli to zvládnu s otevřeností a napojením, které si představuji. Jestli budu v pořádku já i dítě. Jestli dávám dostatečnou důvěru v sebe i dítě. Jestli dokážu být dost otevřená a oddaná porodnímu procesu.

Jestli dokážu předat a provést své dítě jeho životem s bezpodmínečnou láskou. Jestli dokážu dovolit svému dítěti, aby bylo tím, kým chce být a ne tím, koho bych já z něj ráda měla. Jestli ho dokážu přijímat plně takové, jaké je. Jestli to, jak ho budu milovat, bude pro něj dostatečné…

A taky, jestli já jsem dost dobrá dcera pro své rodiče. Protože výchova našeho dítěte je odrazem toho, jak jsme my samy byly vychované a jak jsme přijímaly své rodiče. V tomto období potřebujeme cítit velké napojení na své rodiče a předky, abychom z toho mohly čerpat.

Rada pro prvorodičky

Jedna rada pro prvorodičky: Říkejte lidem, že máte termín porodu alespoň o měsíc později (nebo aspoň o 14 dní).

ANO, já totiž přenáším. Termín porodu byl 28. 4. 2017. Vyhlásila jsem to do světa a známým už na začátku těhotenství – nevěděla jsem totiž, že to nemám dělat. Už v den termínu porodu mě sestřička na gyndě seznamovala s tím, jak to funguje, když se vyvolává porod. A už od půlky dubna se mě všichni ptají, jestli jsem porodila. Každý den mi zvoní zprávy a hovory, jestli už jsem porodila.

Jaké to způsobuje pocity, to pochopí asi jen žena, která přenášela.

Opravdu můžeme vědět, kdy má žena rodit? Nejsem si jistá, jestli jde vypočítat termín porodu – osobně si myslím, že nejde! Já mám obrovsky dlouhý menstruační cyklus. Má porodní asistentka od začátku předpovídala, že budu rodit později po termínu, ať se tím nenechám rozhodit, že budu ke konci pociťovat nátlak od okolí. 

A přesto, když mi každý den mi 5x zazvoní telefon, jestli už jsem porodila, tak mám chuť začít na ty lidi řvát: „Je to opravdu nutné mi volat a psát???!!!“ Ano, i já jsem z toho nervózní a nevrlá. Až porodím, tak se to všichni dozvědí. Můj muž jim napíše nebo zavolá – ten den nebo den potom, vždyť je to jedno! A my budu s miminkem odpočívat a užívat si seznamování.

Co žena opravdu potřebuje

Přitom jediné, co žena před a po porodu opravdu potřebuje je, aby cítila lásku, podporu, povzbuzování, láskyplnou péči a to, že jí všichni věří, že to zvládne. Ona to totiž v tu chvíli neví.

Takže jestli máte ve svém okolí někoho, kdo je v očekávání a milujete ho. Nemluvte! Jen objímejte, hýčkejte, hlaďte, opečovávejte, dávejte hlubokou lásku. Takovou lásku, jakou dokážete dát ze svého nejhlubšího já. Na nic se neptejte, nic neříkejte – je to totiž zbytečné! (Případně nechte mluvit jen těhulku, přikyvujte a objímejte).

A pokud upřímně věříte, že to ta žena zvládne a že je dost dobrá, pošlete jí tuto energii myšlenkou, vložte do ní takový kus lásky, že se v ní samy ztratíte a dojme vás to.

Můžete tuto myšlenku poslat i mně zpět, pokud chcete. Děkuji. A já ji vysílám všem ženám, které jsou v očekávání. Všem ženám, které už se již v minulosti staly matkou a tato podpora jim chyběla. A všem ženám, které se jednou matkou stanou a tuto podporu budou chtít a potřebovat.

Dovoluji si to mít jinak, než se očekává

I pro mě je to velká škola dovolit si být sama, sama sebou a mít to tak, jak já potřebuji. Vím, že to lidi nechápou a myslí si, že jsem zlá, když se s nimi nevídám a nevolám. Dovoluji si dokonce nezvedat telefony a neodpovídat na zprávy. Hm, to jsem ale zlá!

A proto děkuji všem, kteří mě opečovávají, milují a respektují to, že celé toto mé transformační období je jen o mně, mých hlubokých prožitcích a mém učení. To, že s nikým nechci mluvit, nemá nic společného s tou druhou stranou, ale jen s tím, že prostě nemůžu. Nemám si teď o čem povídat, na to bude ještě spousta času později v životě…

Děkuji hlavně mému muži, že přesně ví, co potřebuji a dává mi to. Když o něco žádám, ví a chápe, že to tak opravdu cítím a nezpochybňuje to. A za to, že mě zahrnuje něhou, láskou a péčí.

Jak to máte vy?

A co vy, dovolujete si nezvedat telefon, když potřebujete být samy a nechcete, aby vás někdo rušil – třeba v období menstruace nebo nějakého hlubokého prožitku? Voláte zpět až ve chvíli, kdy cítíte, že máte chuť na hovor nebo raději zvedáte telefon, i když vůbec nemáte chuť s nikým mluvit, jen „aby se neřeklo“?

Můžete! Můžete to mít tak, jak samy potřebujete, i když to možná nikdo jiný nepochopí. Je to váš život. Je to náš život.

S láskou
Aika