Co mi dal a vzal první půlrok života s dítětem

Nikdy jsem si nemyslela, že je to tak náročný. Jako věděla jsem, že to nebude jen procházka růžovou zahradou, ale že je to takhle hustý období? Je to jako nucená meditace, při které vystupují na povrch všechna vaše dosavadní traumata, nesoulady, bolístky a chtějí být viděny a zpracovány. Není možné se s nimi nepotkat a pokud se jim odevzdáte a necháte se vést, je to nejrychlejší osobní růst, jaký je na této planetě pro ženu možný.

Ani smrt není tak transformující, protože to je „jen“ jeden okamžik života. Ale péče a spojení s dítětem trvá. Trvá každý den. Navíc cítíte spojení s další osobou, takže už neručíte pouze za sebe, ale najednou část vaší duše běhá (nebo leze) vedle vás.

S jakými stíny jsem se potkala za dobu prvního půlroku života s prvním dítětem, které jsem porodila? Co mi tento půlrok dal a vzal?

SAMOTA A SVOBODA

První 4 měsíce jsem nebyla schopná vzdálit se od dítěte dál než do vedlejší místnosti. A už tam se mi stýskalo. Půjčovala jsem ho jen občas na pochování prarodičům a některým návštěvám, a někdy ani to ne.

Trávila jsem spoustu času s dítětem sama. Což je náročné, ale zároveň velmi transformující, vedlo mě to k hlubší podstatě mého bytí a k většímu napojení na sebe sama – spoustu věcí mi to vyjasnilo, osvětlilo, stále z toho mnoho poznání čerpám a nechávám se vést.

V 5 měsících jsem poprvé odešla z domu na půl hodiny, abych si začala dočerpávat energii a trochu si odpočinula. Šla jsem s manželem na houby do lesa za domem. Byl to zvláštní pocit. Jako bych na chvíli syna opustila a zároveň jsem cítila neskutečnou svobodu. Před porodem jsem si nikdy neuvědomovala a teď opravdu vnímám, jaký to je zázrak jít do lesa jen tak – sama nebo s mužem. Teď se mi děje, že mi stačí jít sama nakoupit na 20 minut do obchodu a už i to mi připadá jako dovolená, kde se dokonale zregeneruji. 😀

SPÁNEK

Dítě vydrží přes den vzhůru asi 2 hodiny a pak jde na 30-45 minut spát. Nestihnu nic a přitom všechno. V době, kdy spí, většinou nedělám nic z domácích prací. Dělám pouze věci, které mě dobíjí a baví. Třeba píšu článek, tvořím, odpočívám, dopřeju si něco, co mi chybí…

Domácí činnosti dělám zásadně, když je vzhůru – abych mu šla příkladem a měl šanci vidět, co všechno se dělá doma. Pro dítě je to zábava a stejně, co si budeme povídat, nebaví mě neustále dělat „ťuťuťu ňuňuňu“ s hračkami, takže ho radši chci zapojit do domácích prací, které maličké děti stejně vnímají spíš jako zábavu než povinnosti. Takže ho nechávám tahat prádlo z pračky, hrát si a cucat vyprané ponožky, lézt k talířům v myčce a podobně. A až bude schopný, zapojím ho formou hry do chodu domácnosti. 🙂 Je boží vidět, jak roční dítě utírá stůl, na který vylilo pití nebo věší prádlo.

V noci spal první měsíce krásně, budil se třeba 2-3x za noc. Teď se budí tak 8x za noc. Spí maximálně 2 hodiny v kuse, ale většinou se budí každou hodinu. Někdy si dává i noční seance, kdy si prostě chce jít na 2 hodiny hrát. Vstává mezi 5 a 6 ráno – a to je taky odpověď na to, proč toho tolik stíhám. Prostě jsem na nohách od 5 od rána do 9 večer. To je dlouhý den a spousta času. 🙂

Jo, opravdu zažívám únavu, která se nedá popsat slovy. Ale naštěstí hormony fungují dobře, takže si to často ani neuvědomím. A navíc žiju ze dne na den, takže důležité je přežít a užít dnešek. Zítra si totiž dnešek pamatovat nebudu. 😀

PARTNERSKÝ ŽIVOT

Náš partnerský život to posunulo do úplně jiné výše. Naše dva samostatné vesmíry se spojily a vytvořily jsme jeden nový dokonalý vesmír. Teď jsme spojení, propojení. Je to jedinečné pouto a opravdu to vnímám jako nekonečný zázrak. Už nikdy to nebude jako předtím. Prostě jsme vytvořili nový svět v našem bytě a každý den žijeme tak, aby s námi vše rezonovalo. Je to ta nejhlubší a nejčistší láska, jakou jsem kdy poznala. Jsem moc vděčná za to, že jsem se stala matkou a mám po boku muže, kterého skutečně miluji. Být matkou je pro mě velká životní zkušenost, která se nedá ničím jiným nahradit.

A teď zpátky na zem 😀 V praktickém životě se snažím najít minimálně hodinu denně, kdy jsme s manželem sami. Mazlíme se, povídáme si, objímáme se. Nebo jsme oba ve stavu totální vykydlosti a říkáme si, že už fakt nemůžeme. A když se z chůvičky ozve hlas prcka, koukáme na sebe a modlíme se, aby se zvednul ten druhý a šel přinést toho malého raubíře. Pak vidíme ten jeho zářivý bezzubý úsměv a oba roztajeme.

Plánuji od 7. měsíce zavést randíčka několikrát do měsíce. Vím, že mě můj chlap potřebuje a já jeho. Náš vztah je pro mě posvátný a podstatný, takže mu chci vyhradit prostor. Ale zatím jsem to nebyla schopná realizovat, protože se mi zdá miminko moc malé na to, abych ho opustila.

VZTAH S PRARODIČI DÍTĚTE

Měla jsem pocit, že moje máma si po porodu myslela, že jsem porodila hračku pro ni a chtěla u nás být na návštěvu každý den. To pro mě bylo peklo. Trvalo nějakou dobu, než jsme našly kompromis, který vyhovuje oběma.

A teď, po 6 měsících, náš vztah uzrál jako víno a je zatím nejlepší v celé historii, co si pamatuji. Rozumíme si, povídáme si, svěřujeme se, podporujeme se, milujeme se. Já jsem svoji mamku začala vnímat jako totální bohyni výchovy (mně) a hluboce se klaním nad tím, jak to všechno tak báječně zvládla. Beru si ze spousty věcí příklad. A to, co se mi nebílí a nelíbilo s vděčností měním, zahazuji nefunkční vzorečky, předělávám k obrazu svému a používám tak, aby to se mnou bylo v souladu.

S tchýní máme krásný vztah od začátku. Je mladá duchem i věkem, takže si výborně rozumíme. Zároveň je duchovně založená a když se sejdou dvě staré duše, tak z toho může být jen vztah plný pochopení a lásky. Je to žena, která je otevřená, vnímá, co potřebuji já a chci předávat dítěti.

Je krásné cítit podporu ze strany prarodičů a mít pocit, že jsou tu pro nás jako pomocné berličky, když my už nemůžeme. Nebo jen prostě cítit lásku, že tu s námi a pro nás jsou.

Dědečkové jsou v tuto chvíli trochu na druhé koleji, protože vnímám, že takhle malé mimčo zatím víc tíhne k ženám, ale jejich čas přijde a už se na to moc těším. 🙂

VZTAH SE SEBOU

Tak to je teprve bomba! Jsem na sebe neskutečně přísná, stejně jako celý můj dosavadní život. Ale první tři měsíce života mimča byly jiné než všechny dosavadní. I když jsem dělala první poslední, často mě dohnal pocit, že to nedělám dost dobře, vyčítala jsem si a byla ve stresu. Jsem dost vyrovnaný člověk, ale tady mi přišlo, že jsem fakt matka magor, šílenec a věčně vyšilující z „maličkostí“. Ach ty hormony. Na netu jsem hledala v diskuzích každý pupínek, hovinko a pak se stresovala.

NAŠTĚSTÍ se to u mě mění s postupem času, s tím, jak si buduji své rodičovské sebevědomí, s tím, jak je miminko větší a už není každý den tak intenzivní změna a obrat života. Nebo jsem si prostě zvykla a začala různé věci přijímat s větší lehkostí. Teď už na diskuze nechodím a je mi mnohem lépe – a to bych doporučila každé mamině! 😀

Na druhou stranu se musím pochválit za to, že při vzteku nebo jiných velkých emocích dítěte umím zachovat odstup, být tam pro něj oporou a skálou, o kterou se může opřít. Místo toho, abych křičela, tak jsem milující, objímající a bezpečný přístav, kam se dítě může přijít schovat a vyplakat, když ho něco trápí. Tento přístup jsem se naučila při vedení konstelací a jsem za to neskutečně vděčná. Dítě totiž ví, že mám kapacitu na to, abych jeho pocity dokázala pobrat a pomohla mu je zpracovat.

PRÁCE SNŮ

Fyzicky sice kmitám okolo dítěte, ale psychicky a mentálně nejsem tak vytížená, jako jsem na to byla zvyklá ze zaměstnání. A tak pořád něco vymýšlím, tvořím, kutám.

Jsem na sebe pyšná, že se mi začíná pod rukama vytvářet vlastní povolání. Moje práce snů složená ze všech mých snů, které si postupně plním. A tak dělám rituály, konstelace, setkání, vařím, peču, miluju. Po malých krůčcích bořím svá vlastní přesvědčení a hranice a odvažuji se vydělávat si peníze tím, co skutečně chci a ne tím, co se ode mě očekává. Je v tom radost, touha, poznání, láska a vášeň. Je to naprosto jiné než chodit do zaměstnání, kde jsem naplnění z odvedené práce necítila a moje duše chřadla.

Myslím, že rodičovská dovolená je to nejlepší období na to, začít dělat práci, po které touží naše srdce, mozek i duše. V tomto období je totiž spousta času na meditování nad tím, co vlastně chceme dělat. Takže doporučuji si tento čas „nezaplácnout“ velkým množstvím činností, které vám pak berou čas pro toto bloumání o vašem smyslu života. 😀

ZDRAVÍ

Opřela jsem se znovu s velkou vervou do zdravého životního stylu.

Žijeme bez chemie, téměř všechny prostředky na úklid a kosmetiku si vyrábím sama doma.

Jíme zdravě, každý den vařím – bez lepku, laktózy a dalších věcí, které považuji za nevhodné pro naše tělo.

To všechno proto, že mi to dlouhodobě dává smysl. A taky proto, že se mi po porodu znovu vrátil atopický ekzém a bohužel ho má trochu i mimčo, takže moje zaměření na zdraví je teď opravdu velké.

Někdy mám pocit, že už nemůžu jíst opravdu nic. Ale nevzdávám se. Vím, že jednou najdu způsob, jak naplno prožívat pohodu a zdraví tak, jak si to představuji v hlavě. A už se na to těším!

VZTAH K ŽIVOTU

Jsem na sebe pyšná, jak úžasná maminka ve svých čerstvých 24 letech jsem. Daří se mi všechno, co jsem si vysnila. Prožila jsem báječný porod. Dítě vychovávám v souladu s principy, ve které hluboce věřím a rezonují se mnou. Máme báječný vztah s manželem, prarodiči. Tvořím to, co mi dává hluboký smysl.

Je to nejintenzivnější období mého života. Na jednu stranu velmi náročné, na druhou stranu nejvíc obohacující, láskyplné a nádherné. Vím a cítím do morku kostí, že pro tohle jsem byla stvořená. Že žiju naplno své poslání jako úžasná maminka, manželka, dcera a žena. Všechno plyne, celý vesmír nás podporuje a ochraňuje na naší životní cestě. Já se každý den rozplývám štěstím i únavou do nějakých hlubších sfér a dimenzí, o kterých jsem před pár měsíci ani netušila, že existují. Všechny pohárky přetékají láskou, opojením z mateřství. A já prožívám období, kdy jsem nejšťastnější a nejnaplněnější v dosavadním bytí.

A pokud někdo přemýšlíte, jestli do toho jít, tak JO! Sice se z toho poserete, ale stojí to za to jako nic jiného na tomto světě! <3

STAŇTE SE MAMINKOU A ROZPLYŇTE SE DO LÁSKY 🙂

Aika Jindrová
Jsem průvodkyně osobním a duchovním rozvojem. Pomocí konstelací a rituálů pomáhám ženám zlepšit osobní vztahy a jejich život, aby byly šťastné a naplněné v každé oblasti. Jsem autorkou eBooku SCHODY DO SEBE aneb CESTA DO NEBE . Můj osobní příběh si přečtěte zde >>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.