Jak se léčím ze soutěživosti a rivality

Jsem jedináček, jsem zvyklá si všechno obstarat sama, spoléhám se vždy jen sama na sebe, jsem extrémně rychlá, samostatná, tvrdohlavá a neumím brát na nikoho ohled.

V soutěživosti mě podporovaly i všechny běžné systémy, ve kterých jsem v životě byla. Ve škole jsem chtěla být vždycky nejlepší a v práci vydělávat hezké peníze na zajímavé pozici. Neustále mě někdo s někým srovnával a já jsem chtěla být nejlepší. Zapomněla jsem, jaké to je dělat věci pouze pro radost a nečekat na úspěch.

Pak jsem šla na mateřskou, ocitla se v takovém zvláštním bezčasí a bezprostoru. Nikdo mi nic neurčuje. Vše záleží jen na mně, jak si to zorganizuji – a na to teda vůbec nejsem zvyklá! Byla jsem zvyklá, že mi vždycky někdo říká, jak a co mám dělat.

Pak jsem se rozhodla, že chci začít podnikat. A tak začala má cesta hledání, nastavování, setkávání se se spoustou vlastních strachů.

Na cestě přicházeli různí učitelé a příležitosti, ukazovali mi směr, vedli mě a já se nechala. Tam jsem cítila jasný proud. Jenže pak jsem došla do bodu, kde byla potřeba má iniciativa, rozhodování, já jsem se zasekla a způsobila si blok, který mě prováděl pěkně dlouho.

Kdo mě zná, tak ví, že jsem snad pořád řešila, jestli vůbec mám pracovat duchovní prací, jestli mám ukazovat cesty lidem, jestli mám dělat konstelace a rituály. Bála jsem se, že budu znásilňovat proud vesmíru, když budu lidem nabízet „zkratky“. Byla jsem si totiž jistá, že by si na to každý dřív nebo později přišel sám a tak by to bylo nejlepší! – Takže se znovu objevil můj vzoreček „VŠECHNO SI NEJLÉPE ZVLÁDNU UDĚLAT SAMA – a to platí i pro ostatní.“

Pak jsem se začala vídat s dalšími ženami, pozorovala jejich práci s podobnými tématy a začala se srovnávat a soutěžit. Rostla ve mně rivalita a totálně mě to válcovalo. Proces jsem pozorovala a asi dva a půl roku se s tím snažila něco dělat sama – ušla jsem kus cesty, ale pak jsem se ale rozhodla říct si o pomoc průvodců. Tady vám sepíšu kroky, které mě vedou k léčení sebe sama. Třeba se někomu budou taky hodit.

1. krok – STANOVIT JASNOST A HRANICE

Když totiž není vše jasně pojmenované a ohraničené, tak v tom není klid a jistota. Začátky mohou být o hledání a usazování věcí, ale pak cítím, že je třeba vždy po určité době dělat sebereflexi a pojmenovat věci, aby se usadily.

a) Najít svou vášeň a rozhodnost se pro ni (odpověď na otázku „CO dělám?“)

Tohle pro mě bylo velké téma, protože jsem měla totálně zablokovanou kreativitu a netušila jsem vůbec, co by mě bavilo dělat, kdybych mohla cokoliv na světě a nemusela na nic a nikoho brát ohled.

Nejvíc mi v tom pomohl tří měsíční kurz z knihy „Umělcova cesta“. Kurz jsem prošla již 5x sama doma – nejprve to bylo o tom dovolit si hledat a zkoušet, až mě to dovedlo k jasným krokům a tomu, co chci. Kurz je pokaždé jiný, stejně jako se měním já.

Další kurz byl „Podnikání z pláže“ od Stáni Mrázkové, která taky provádí k tomu, aby si člověk uvědomil, co je jeho radost, co by dělal i zadarmo. V dalším kroku vede člověka k jeho podnikání, aby ho zhmotnil i v realitě a vylezl s ním na veřejnost. Ukazuje jasné kroky, které je třeba udělat, učí, jak dostávat odměnu za svou vysněnou práci a mnoho dalšího.

Mé téma byla ze začátku velkou nejistotou a usadilo se až časem. Nyní cítím, že pro toto období mého života dělám přesně to pravé, co mám – jsem hlavně máma na plný úvazek a k tomu dělám konstelace a rituály (a další metody)  jako duchovní práci, která je k dispozici lidem, kteří o ni stojí.

b) Dovolit si pracovat a dělat, co mě baví

Dlouhou dobu jsem čekala na nějaké „povolení“ zhůry, abych mohla dělat svou duchovní práci. Znamení jsem dostávala asi milion, ale já jsem jim stále nechtěla uvěřit.

• Povolení k práci
  Na pomoc jsem si vybrala koučink s Hankou, která mě provedla. Motivací bylo, abych přestala cítit napětí ohledně mé práce a dovolila si už konečně v klidu a naplno se oddat pracovnímu procesu.
  V koučinku se zobrazilo, že mí průvodci všichni souhlasí s tím, abych pracovala. Já jsem tomu ale stále nevěřila. S průvodkyní jsme přišly na to, že v mé hlavě je duše osobnosti. A ta duše mi bránila v mé činnosti, protože si přála, abych zhmotňovala její potřeby a chtěla mnou manipulovat.
  Když jsem osobu požádala, aby odešla, bez problémů souhlasila.
  Kolem mé bytosti byl kruh mých průvodců a osoba z mé hlavy se stala součástí tohoto kruhu. Já už nyní dokážu vidět, kdy chce přese mě zhmotňovat věci a já určuji, jestli to dovolím či nikoliv.
  Když jsem viděla kruh mých průvodců, kteří mě opečovávali, fandili mi a dávali mi povolení, že můžu tady na Zemi předávat věci, které mají k lidem doputovat, tak jsem tomu konečně uvěřila a dovolila si, že MŮŽU! Teprve teď jsem to cítila ve všech buňkách mého těla.
  Také je pro mě léčivé vykonávat praxi, s vědomím, že se můžu spolehnout na sebe i své vnitřní vedení a následné dostávání zpětných vazeb, že výsledky přesahují klientkám do reálného života.
  Tím jsem si myslela, že to mám vyřešené.

• Ujasnit si své záměry a odkud vychází mé konání:
  Dalším mým vzorečkem bylo, že moje mysl si prostě vsugerovala, že veškeré mé konání vychází z ega a nemám právo tady něco dělat.
  Myslela jsem, že to také odstranil koučink, ale asi ne tak docela. O pár dní později jsem jela na konstelační sraz mého Kmene a tam seděla má kamarádka a vyprávěla svůj příběh jako vystřižený z mého života. Takže jsem samozřejmě stála jako její „Já“ v konstelaci a dořešila si tam další střípek do skládačky.
  Z konstelace se ukázalo, že existuje v mém systému „Ego/chtění„, „Vděčnost/pokora“ a já. Když jsem se ptala, odkud vychází mé konání, cítila jsem, že z Ega není. Tak odkud tedy? Nic jiného jsem neznala. Ptala jsem se, až mi přišla odpověď, že existuje ještě jiný způsob konání – z „Esenciální vůle/zdroje„, která skrze nás lidi může promlouvat a konat.
  Konečně jsem to pochopila! Když jsem se s vůlí propojila a podívala se znovu na svět novýma očima, myslela jsem, že prasknu vděčností nad tím, kolik je tu krásy! A od té doby konám věci stejně jako dříve, ale nyní už vím, že to není z ega, ale z „Vůle“.

c) Stanovit si hranice pro práci a spolupráci (odpověď na otázky „S kým? Kdy, kde, za kolik a jak často?“)

Mou přirozeností je pracovat sama. Srovnala jsem se s tím, že mi je tak v tuto chvíli nejlépe. Všechno ostatní je pro mě v tuto chvíli náročné, nepřirozené a musím se vše učit.

Rozhodla jsem se tedy, že většinu projektů si chci v tuto chvíli dělat sama, našla si vlastní systém práce. Postupně si stanovila odpovědi na otázky jak (jakým způsobem), kde (prostor, město), za kolik a jak často chci pracovat.

Když už spolupráce, tak jedině v případě, když jsem si jistá, že tam mohu být naplno sama sebou, můžu naplno zářit a být ve své síle, mám co přidat do „hrnce“, jsem potřebná. Zároveň nikdo v týmu nedělá to, co já, takže se necítím stažená, ohrožená a zároveň nikoho svou silou neohrožuji já. Spolupráce je pro mě obohacující a učím se z ní. Celý zbytek týmu i daný projekt je v energeticky v pořádku a souzní s mou podstatou a životem.

4. Odhlásila jsem si odběry

Odhlásila jsem si newslettery a facebook stránky všech, u kterých mě zraňovalo je sledovat a cítila jsem se méněcenná, srovnávala jsem se a žárlila.

Když už jsem na internetu, tak se snažím aktivně tvořit nebo vpouštět do sebe obohacující obsah, který si vědomě vybírám.

A když mě popadne touha jít se podívat na cizí web a srovnávat se, tak ji zachytím a místo na web jdu do kuchyně a dám si za odměnu (že jsem to zachytila) třeba jablíčko nebo sušené ovoce. 😀

5. Kniha „Mapa ke skutečnému bohatství“

Kniha, která slouží jako průvodce a kurz zároveň. Díky této knize jsem si dokázala pojmenovat styl práce, kterým funguji. Co je pro mě přirozené, jak můžu pracovat v souladu s mým proudem. Jaké výhody mi přináší můj současný stav a co můžu dělat, když se budu chtít posunout dál ve svém podnikání.

Díky knize jsem si také uvědomila, s jakým typem osobností se srovnávám. A že mám ve své blízkosti pouze ženy, které jsou na stejné nebo nižší úrovni v podnikání jako já. Po tomto uvědomění jsem se rozhodla, že chci mít ve své blízkosti 2 typy lidí, a to:

• lidi na stejné úrovni podnikání jako já
  – pro sdílení začátků, těžkostí, hledání cest, inspiraci, jak začít
• lidi, kteří jsou dál než já
  – abych se mohla inspirovat, čerpat informace ze zkušeností, nechávat si radit, okoukávat, učit se. Abych viděla, že cesta nekončí, můžu se posunout a jak to tam „dál“ vypadá. Abych mohla sdílet své radosti, úspěchy a nemusela se cítit provinile, že se mi daří lépe/hůř než někomu jinému.

Nejvíce inspirace a energie ale čerpám, když se nořím do svého nitra, kde není s kým soutěžit, na koho se ohlížet. Když jsem spojená sama se sebou, tak přesně vím, jaké je moje místo, co mám dělat a nechávám se vést svým vnitřním vedením a průvodci. Vše je jasné, čisté a cítím hranice. Vím a nepochybuji o tom, jak je to nejlepší pro mě, mou rodinu a celý vesmír.

Když se od sebe na chvíli vzdálím, tak soutěživost a rivalita vyskočí jako čertík z krabičky a pověsí se na mě. Ale na druhou stranu je to super ukazatel! 😀

6. KDE BYDLÍ SOUTĚŽIVOST A RIVALITA?

Taky jsem si dělala cvičení, kdy jsem se šla „podívat“, kde v mém těle sídlí rivalita a soutěživost a byla jsem překvapená, co jsem našla.

Soutěživost byla v břiše – sedělo tam 12 měsíčků (žen – průvodkyň), oheň hořel uprostřed jako zdroj, ze kterého čerpáme, když se přes nás dějí věci pro klientky. Každá žena z mého okolí byla jeden měsíc. Vždy, když bylo od nás něco potřeba, daná žena přesně věděla, že to je „její čas a prostor“.

Stejně jako jahůdky rostou jen v červnu a jablíčka v září, tak klientka potřebuje pro svou situaci přesně energii dané ženy z kruhu měsíčků a vesmír je propojí, protože ví, kdo k sobě patří. Každá zde máme své místo, jsme potřebná a nenahraditelná.

Rivalita byla v paži – objevily si mi před očima ženy, se kterými soutěžím a považuji je za rivalky. Měla jsem obrovskou chuť všem vlepit facku. V této realitě jsem měla možnost všechny zmizet, aby tady nebyly. Prostě by zmizely nadobro, stačilo jedno slovo. Pro mě byla dostačující jen ta představa a věděla jsem, že to vlastně nechci. Najednou jsem cítila neskutečnou vděčnost za to, že tu tyto ženy jsou, bylo by tu bez nich tak prázdno. Klientky si mohou vybrat, kdo jim „voní“ a sedí. Je tu rozmanitost, pestrost, každá je jedinečná a bylo tu najednou spousta místa pro mě i pro všechny ostatní.

Je to jen proces k mému lepšímu já

Cítím, že je to cesta k mému čistšímu já. A tak se na sebe nezlobím, že cítím soutěživost, rivalitu, žárlivost. Učím se přát sobě i ostatním úspěch. Jsem ráda za to, že dokážu své procesy vidět, vědomě s nimi pracovat a léčit. Jsem na sebe hodná, vím, že je to jen fáze, že z ní brzo vyrostu (už z ní pomalu rostu). 😀

Jestli v sobě také cítíte podobné pocity, tak vám posílám sílu, ať je vám v tomto léčivém procesu dobře, spoustu se toho o sobě i jiných naučíte a až budete připravené, ať ho s lehkostí překonáte a můžete jít na své cestě dál.

A budu moc ráda, když posdílíte do komentářů svůj proces a kroky, které vám pomohly, pokud si něčím podobným procházíte nebo jste již prošly jako inspiraci mně i ostatním ženám, které jsou v začátcích podnikání.

Aika