Co je to psychohygiena z mého pohledu?

Je to způsob, jak očistit sebe, svou mysl a duši od věcí, procesů a myšlenek, které nám nechtějí dát pokoj a klid, jsou příliš emocionálně náročné – ať pozitivně nebo negativně. Máme pocit, že nás válcují a energeticky zmáhají.

Proč si myslím, že je psychohygiena důležitá?

• Abychom se cítili psychicky v pohodě.
• Aby v nás nezůstávaly staré nánosy.
• Abychom mohli vyhodit myšlenky z mozku, jinak se v nich plácáme pořád dokola a nedají nám odpočívat.
• Abychom se mohli posunout dál a nemuseli pořád dokola řešit ty samé věci.
• Abychom našli vnitřní klid a mohli si odpočinout.
• Abychom byli spokojení sami se sebou a svým životem.
• Abychom ulevili našim vztahům a měli naplno rádi sebe i své blízké.
• Abychom se cítili prázdní a zároveň naplnění v každém okamžiku svého života.

Jaké metody používám já pro svou psychohygienu?

Metody s průvodcem

Konstelace

Úžasná metoda a technika, která mi pomohla srovnat vztahy a systémy na těch nejhlubších úrovních.

Začínala jsem se vztahem k mému zdraví a atopickému ekzému, který nyní vnímám jako svého velkého průvodce a jsem vděčná za to, že ho mám – i když se velmi těším, až budu připravená žít naplno bez něj. 🙂

Řešila si vztah k rodičům, které jsem v té době nenáviděla, oni mi nerozuměli, máma si se mnou nepovídala, bylo tam emocionální vydírání a obviňování. Teď je to tak, že jsem rodiče pochopila, přijala s tím, co k nim patří a když už to vidím, můžu si sama vybírat, co mě bude a nebude ovlivňovat. Co přijmu nebo nepřijmu do svého života.

Vztah s manželem to posunulo do úplně jiné dimenze. Začala jsem ve svém muži vidět opravdovou mužskou sílu, o kterou se mohu opřít. Můj muž se pro mě stal mou skálou a já jsem jeho oceánem. Jsme dvojka, která se miluje a doplňuje.

O tom, jak mi konstelace změnily život jsem napsala celý článek. Od té doby vím, že odcházet od problémů nemá smysl, ale smysl je najít řešení. Konstelace mi pomohly pochopit hlubší souvislosti, uvidět situaci i z pohledu dalších zúčastněných lidí a já si mohla dát čas k tomu, aby zase vznikl soulad. I když je to pro mě někdy těžké, složité a trvá to na můj vkus příliš dlouho. 😀

Nyní si už konstelace dělám sama pro sebe, jen občas využiji služeb průvodce.

Rituály

Rituál je pro mě tak hluboký očistný proces. Je to pro mě dosud jeden z nejspirituálnějších, nejhlubších a nejpříjemnějších zážitků, jaký jsem v životě zažila.

Je  to uctění důležité situace nebo stavu v posvátném a bezpečném prostoru. Věnuje se myšlení a čas pouze této věci. Když se nad věcí pozastavíme, věnujeme se jí, prožijeme ji a oslavíme, dostane najednou mnohem větší hloubku a důležitost v našem životě.

Vím, že pokud se rozhodnu využít sílu rituálu, stačí velmi jednoduché uctění k tomu, abych měla mystický zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Rituály si vykonávám sama sobě pomocí vlastní kreativity, intuice a cítění. Občas požádám někoho jiného, kdo pro mě rituál na míru připraví a užiju si to v uvolnění pouze jako účastnice bez přemýšlení, to je naprosto jiný prožitek.

Rituály jsou mojí srdeční záležitostí a pokud vás to zaujme, ráda vám budu spi-rituální průvodkyní. 🙂

Koučink

Koučink jsem využila pouze 2x v životě. Jednou to bylo příšerné. Podruhé to bylo báječné – díky Hani 🙂

Je to metoda, která mě ohromila svou přímočarostí, jasnou cestou a tím, že šla přesně a jasně k jádru věci.

Není to způsob, který bych využívala často, protože zahrnuje pouze mysl a přítomnost. Více mi vyhovuje prožitek prostřednictvím těla, duše a mysli zároveň a propojení více dimenzí a okamžiků života, což nabízí třeba konstelace a rituály. Ale je to velmi účinná metoda pro určitá témata a jsem ráda, že jsem ji zažila a vím, jak může fungovat.

Metody svépomocí

Hmotné/fyzické procesy

1. Ranní stránky (z knihy Umělcova cesta)

Říkám tomu „Vyndat mozek na papír“. Je to jednoduchá metoda. Prostě každý den napíšu 3 A4 textu, kde se vypíšu z čehokoliv, cokoliv mám v hlavě. Nikdo jiný než já to nečte. To mi dává naprostou svobodu a volnost.

Můžu tam klidně nadávat, být sprostá, říkat, že někoho nenávidím, litovat se, užírat se, kňourat, fňukat. Pak se tam taky můžu nekonečně obdivovat, milovat, projevovat si lásku, říkat si, jak jsem nejlepší, klepat se po ramínku, jak jsem na sebe pyšná za to, co jsem všechno dokázala.

MŮŽU COKOLIV! Nikdo mi to nemůže zakázat. To je na tom nejlepší.

A když si ulevím, vyndám vše, co mě trápí, i to, co mě těší, tak zůstanu prázdná. Nic ve mně není – jsem jen pocit prázdnoty, blaženosti a naplnění. A to se teprve dějí věci. Můžu tvořit, žít s lehkostí, jsem jako čistý list papíru, který má prázdnou a otevřenou hlavu. Je to jako pozvánka pro vyšší sféry, kde mi mohou posílat to, co do té doby nemohlo přijít, protože jsem měla hlavu zavalenou zbytečným obsahem.

2. Krabička na strachy a touhy

Je to zcela obyčejná krabička, kterou jsem našla doma třeba od šperků, z papíru a podobně a vytvořila z ní neobyčejnou krabičku. Krabičku jsem si ozdobila, aby se mi líbila (ubrouskovou technikou, samolepkami, korálky, obrázkem) a připsala na ni nápis: „Krabička na strachy a touhy“ a na jinou část krabičky druhý nápis „Teď to má ve svých rukou vesmír/Bůh/vyšší síla.“

Význam krabičky: já to mohu odevzdat, uvolnit se a věřit, že je o mě postaráno.

Jak ji používám:

1. Na papír napíšu touhu nebo strach, který je větší než já. (Třeba „Žádám o radu/podporu/ochranu/vedení/informace/zdraví/peníze,…“)

2. Přečtu si to, sbalím papírek a vložím do krabičky.

3. V duchu si řeknu „Teď to má ve svých rukách Bůh.“ Poděkuji za pomoc. A cítím, že ze mě spadlo napětí.

4. Pak už to většinou neřeším a po čase na to zapomenu. Když vysypávám jednou za čas obsah krabičky do koše, někdy papírky rozbalím a řeknu si: „Aha, tohle už je za mnou“ a nebo to už nikdy nerozbalím a jen vysypu. 🙂

Krabičku jsem si vyrobila již třikrát. Dvakrát jsem ji darovala, protože jsem měla pocit, že už ji nepotřebuji. Haha 😀

Dělá mi dobře, když vím, že můžu kdykoliv požádat o pomoc a předat svou zodpovědnost něčemu vyššímu, abych se mohla uklidnit a uvolnit.

Tato krabička a metoda je pro mě milejší než afirmace. U nich mi nesedí říkat si v přítomném čase něco, co není pravda. Třeba „Mám zdravé tělo.“ je pro mě méně přijatelné než požádat vesmír o pomoc, abych se cítila zdravá.

3. Karty, meditace

Někdy mi pošlou informaci karty – využívám karty „Archandělé, Nanebevzatí mistři, runy a karty mé vlastní výroby“.

Meditace je taky super způsob, jak se uvolnit. Já mám ráda tyto:

1. dynamická meditace od Osha (je velmi hlasitá a v paneláku není možné ji dost dobře provést);
2. kundalini meditace od Osha (meditace třesení a třepání, díky kterému ze sebe člověk může dostat přebytečnou energii) – tu je možné dělat kdekoliv.
3. meditace ztišení se do sebe, kde je jen ticho, prázdnota a jednota – stav bez myšlenek.

4. Pohyb – procházka, běhání, skákání, tanec

Pohyb je skvělý způsob, jak se vrátit z hlavy do těla a neřešit. Jakýkoliv pohyb mě vede velmi rychle k uvolnění, užívání si okamžiku a nepřemýšlení. Když jsem hodně uvězněná v mysli, nejlepší je se donutit vypadnout na procházku ven a hned se to rozpustí. Les je největší kouzelník. 🙂

Tanec, skákání, cvičení můžu dělat i doma, ale je pro mě nejlepší být ve skupině, protože doma se k tomu těžko pravidelně dokopu. 😀

5. Fyzická práce, vaření, úklid, hry

Péče o domácnost a rodinku je báječná forma, jak vypnout mozek a soustředit se na to, aby bylo mně i všem mým blízkým dobře. Úklid bytu způsobí i úklid v mé hlavě. Když se naplno ponořím do vaření, pečení a dalšího tvoření v kuchyni s láskou, tak se dostaví čistá radost z díla, které hned fyzicky vidím a nejlepší je pak to ujídání a jedení! Mňam!

Hry s dítětem, které je ztělesnění vnitřního ticha, radosti a neposkvrněného štěstí je tak naplňující, že neznám moc lepších věcí na světě. I samotné pozorování je pro mě úžasně léčivé.

Ne nadarmo se říká: „Dělání, dělání, všechny smutky zahání.“ Fyzická práce a fyzické tvoření je velmi efektivní a rychlý způsob, jak se ponořit do flow.

Nehmotné/mentální procesy 

1. Mentální harmonizace (od Terezy Kramerové)

Je to taková hravá metoda, jak si sám pomoci mentálně s těžkými věcmi, které se usazují i v těle. Chce to jen velkou představivost a chvilku času.

Jak to prakticky využívám: Zacítím se do těla, kde daná emoce sídlí. Vymyslím si příběh, postavičky, osoby, zvířata, hračky. A podle toho pak pracuji – vždy je to jiné.

Například: Co? Nějaký strach sídlí na hrudi. Jak vypadá? Má černou barvu. Co na něj zabírá? Když na něj fouká hodně silný vítr, tak se pohybuje. Co s ním můžu dělat? Vyfoukám ho větrem z těla ven, až se zcela rozplyne na denním světle a já už ho nemám v sobě.

2. Vymluvit se

Bylo pro mě velkým darem najít si komunitu žen a sdílet v bezpečném kruhu, kde se mohou dít léčivé procesy. Také mi pomáhá se ze zátěže vymluvit manželovi, mamce nebo kamarádce, pokud jsou vnímaví nebo ve vnímavé náladě, ať už osobně nebo po telefonu. Pokud mám pocit, že to blízcí nepochopí nebo jim to nepřísluší řešit, využívám služby průvodce – třeba na konstelacích a podobně.

3. Pozorování, fakta, pojmenování

Pozorování

Když se přistihnu, jak se začínám topit v procesu, snažím se dostat do role pozorovatele sebe sama. Nejlepší je se pro to rozhodnout včas – tedy na začátku, když jsem si ještě nerozvinula „příběh v hlavě z myšlenek“. Je zajímavé pak koukat, co všechno si je lidská mysl schopná navykládat. Pokud se s obsahem mysli neztotožním, jsem schopná to vnímat jako příběh a lépe to nezaujatě zhodnotit a najít způsob, co dál.

Zaměřit se na fakta

Další fáze je uvědomit si, co se skutečně děje a vytáhnout si z toho holá fakta. Vše, co jsem si k tomu domyslela svou myslí totiž nemusí být vůbec reálné a pravdivé. Když si to uvědomím, najednou ten „příběh v hlavě“ ztratí napětí, sílu a začne být zcela obyčejný, já jsem nezaujatá a klidnější.

Odosobnit se 

Podívat se na to nezaujatě, z pohledu třetí osoby. Co bych poradila sama sobě, kdybych v procesu nebyla angažovaná?

Pojmenovat emoce a proces

Snažím se naprosto přesně pojmenovat emoci, kterou zrovna prožívám.Pokud se mi podaří to rozpoznat a pojmenovat (např. strach o, radost z, bolest z, napětí,…), tak se mi s tím hned lépe pracuje.

Když nás někdo osloví cizím jménem, tak se neotočíme, ale když vás osloví tím naším, tak zpozorníme. Stejné je to s emocemi.

Pak se ptám, proč takovou emoci mám, k čemu mi slouží, zda si ji chci nebo nechci nechat a co s ní můžu dál dělat. Zaměřím se, jestli je oprávněná, jestli je skutečně má nebo jsem ji převzala a pokud ji nechci nadále mít, můžu se s ní rozloučit a nechat ji odejít. Pokud si nedokážu poradit sama, můžu třeba využít kouzelnou krabičku na strachy a touhy, konstelace, rituál a podobně 🙂

4. Najít si dostatek informací a pochopit to mentálně

Pokud mi něco nedá spát, jsem schopná googlit, číst články a knihy, ptát se každé osoby, která by o tom mohla mít povědomí, dokud nezjistím dostatek informací a vše mi nezaklapne. Někdy to je velmi rychlý proces, jindy to trvá pěkně dlouho, ale vždycky to dojde do zdárného konce.

5. Být sama/Jít do společnosti

Být sama je krásná terapie. Opravdu si vyhradit čas pouze sama na sebe (bez telefonu, bez rozhovorů, bez nových informací) a dopřát si třeba kulturní procházku, procházku do přírody, nějakou dobrotu v kavárně nebo masáž. Prostě cokoliv, na co mám v tu chvíli chuť. Dopřát si luxus v podobě času pro sebe je v době mateřské dovolené, kdy jsem stále k dispozici dítěti a manželovi, velmi potřebná a krásná věc.

Opakem je jít do společnosti – někdy se mi nic nechce, mám pocit, že mě všechno prudí, nic neplyne tak, jak bych si přála. Jeden z rychlých způsobu je prostě překonat odpor nebo nechuť, napsat někomu a navštívit se s rodinou, kamarády nebo známými.

6. Nechat si čas a uvolnit se

Někdy je prostě nejlepší se uvolnit, nic neřešit, prostě rezignovat a věřit, že ono to nějak dopadne. Někdy nemá cenu nic hrotit, spěchat, konat, hledat a snažit se. Když se uvolním, tak to všechno najednou může začít krásně proudit a plynout a já se jen vezu na vlně. A ono to vždycky nějak dopadne. Někdy to trvá déle, někdy je to hned. Někdy to dopadne úplně jinak, než bych si přála nebo bych plánovala. A stejně je to fajn. 🙂

7. Dovolit si dělat chyby

Občas se prostě dějí věci, na které nejsem zpětně pyšná a kdybych mohla, tak bych si je nevybrala. Ale jsou součástí mého lidského života a těmito zkouškami procházím. Je fajn se na ně zpětně podívat a třeba je opravit, pokud je to možné. Někdy to možné není, tak je třeba přijmout, že příště to zkusím udělat lépe a jinak. O tomto tématu jsem kdysi napsala celý článek a je v něm i metoda, jak s chybou pracovat. Dovolit si dělat chyby je mé dlouhodobé téma, ale je to čím dál lepší.

Závěrem

Metod používám určitě ještě mnohem více, ale tohle je takové základní spektrum. Všechny metody různě prokládám a kombinuji. Dříve mi vyhovovalo využívat na každou věc konstelace, teď naopak mě baví v procesu zůstat, nechávat věci plynout a jen pozorovat, co se děje. Pomocí intuice si své situace řeším sama a jsem vždy v údivu, jak se vše děje k mému i vyššímu dobru.

Někdy zvládnu projít procesem zcela sama. Ráda svou cestu ale sdílím s někým blízkým. Když potřebuji využít pomoc, tak teď nejčastěji volím většinou povídání si s manželem, mamkou, někdy kamarádkou. Často využívám pro informace videa, internet a informace ze zahraničí (když totiž proces řeším já, jistě je již někdo, kdo jím v minulosti prošel také a rád to posdílel).

Když se rozhodnu využít služby průvodce, pomocníka – většinou využívám lidi, se kterými mám již nějakou zkušenost a osobně je znám a mám k nim důvěru.

Mnou zmíněné metody mám dlouhodobě vyzkoušené. S čistým srdcem je mohu doporučit i vám, pokud máte chuť se jimi nechat inspirovat, abyste mohli lépe projít nějakým svým procesem.

Pokud se tak rozhodnete, doporučuji vybrat si jednu metodu a případně postupně přidat další. Můžete mě taky klidně kontaktovat, ráda s vámi proberu vaši situaci a posdílím, jak bych to řešila já. Nebo můžete využít mé služby průvodce a přijít na rituál nebo konstelace.

Budu ráda, když mi napíšete do komentářů, jaké věci využíváte vy, aby vás neválcovaly vaše procesy, moc ráda si počtu a nechám se obohatit. 🙂