Příprava na přirozený a domácí porod mého prvního dítěte

Prožila jsem překrásný porod mého prvního dítěte, kdy jsem byla plně napojená na svou intuici. Vše proběhlo hladce, bez komplikací, medikamentů, poranění. Rodila jsem doma.

A protože bych přála každé ženě překrásnou zkušenost z porodu, rozhodla jsem se, že budu sdílet to, co pomáhalo mně při přípravě k porodu.

1. DOPŘÁVALA JSEM SI POHYB

Každý den jsem chodila na procházku, která trvala minimálně hodinu. Chodila jsem svižným tempem, dokud to šlo. Potom jsem se spíš vláčela a funěla jako lokomotiva do kopců. Ale bylo zajímavé pozorovat, jak se v různých etapách tělo mění a potřebuje jiné tempo. Bez ohledu na počasí jsem šla vždy, až na pár výjimek.

1x v týdnu jsem chodila na břišní tance. Mělo to spoustu výhod. Byla jsem mezi ženami, takže jsem čerpala ženskou energii. Břišní tance jsou většinu času zaměřené na oblast pánve a bříška, takže jsem měla dokonale rozpohybovanou a prostupnou pánev. Dávala jsem si pozor na pohyby, které jsem dělala a konzultovala s lektorkou, abych nic nepřehnala. V prvních měsících bylo zakázané třepání, abych nepotratila. Naopak na konci těhotenství bylo vyžadováno, abych miminku pomohla sestoupit níže do pánve. Tanec mi umožňoval krásně se napojovat na miminko a velmi nás to sbližovalo. Tančila jsem doma každý den – pánev jsem procvičovala kdykoliv jsem měla čas a vzpomněla si na to. Při vaření, žehlení, při relaxaci u hudby, když mě nikdo neviděl, když mě pozoroval manžel – prostě pořád! Protančila jsem i část porodu 🙂

První měsíce jsem také chodila s manželem na jógu, to bylo skvělé, protože jsme trávili čas společným cvičením. Byli jsme tam všichni tři společně a užívali si společné cvičení. Musím přiznat, že v 5 měsících života umí syn pozici střechy lépe než já! Takže jógu si asi zamiloval už od bříška 😀

2. VYBÍRALA JSEM SI PORODNÍ PŘÍBĚHY

Než jsem otěhotněla, zajímala jsem se o porody už 2 roky. Vyslechla jsem porodní příběhy žen z rodiny a udělala si obrázek toho, co chci a co teda rozhodně u porodu zažít nechci. Když jsem byla těhotná, dala jsem si zákaz poslouchat jakékoliv ošklivé porodní příběhy. Ženy z okolí mají často tendence sdílet své negativní nezpracované zkušenosti. Já jsem je odmítala poslouchat. Rázně a někdy i tvrdě jsem říkala, ať mi to prostě nevypráví, že to NENÍ PŘÍBĚH PRO MĚ.

Naopak jsem trávila čas a bavila se se ženami, které porodily podobným způsobem, jak jsem si to představovala já. A četla překrásné porodní příběhy na internetu.

3. VYTVOŘILA JSEM SI PORODNÍ VIZI

Vytvořila jsem si jasnou představu o překrásném domácím porodu a věřila, že se mi splní. Mluvila jsem o ní, snila, ztvárňovala ji kolážemi a vizualizacemi. Myslela jsem na to, jak jen často to šlo. A hledala jsem informace, které mě utvrzovali v tom, že je to možné. Pokud to zvládla nějaká jiná žena, já můžu taky!!!

4. NASTAVILA JSEM SI VZTAH S LÉKAŘEM A PORODNÍ ASISTENTKOU

U nás v ČR panuje velký tlak na to, co je správně. Správně je chodit k lékaři, podstupovat všechna vyšetření, aby se něco nezanedbalo a podobně.

Jenže já jsem byla těhotná, ne nemocná a porod jsem vnímala jako překrásný prožitek a ne operaci, podle toho jsem si tedy taky nastavila vše okolo.

Poprvé jsem šla k lékaři ve 12. týdnu těhotenství (ukončený 3. měsíc). Jeli jsme na pohotovost do nemocnice, protože jsem trochu krvácela a vyděsilo mě, jestli se nejedná o potrat. Potvrdili mi, že je vše v pořádku, takže jsem si oddechla. Ale zažila jsem tam necitlivý přístup (psychicky i fyzicky), takže jsem věděla, že už tam nepáchnu. Těhotenství je pro mě posvátný čas a tak by se k těhotné ženě měli také všichni chovat! Žena je totiž extrémně citlivá a potřebuje něžné zacházení.

O týden později jsem šla poprvé na gynekologii. Doktor byl podle mých představ, vybírala jsem ho již dopředu. Má otevřenou hlavu, nic nenutí, toleruje alternativní přístupy, těhotné bere jako klientky a ne pacientky, o všem mluví nahlas, je tam prostor pro rozhovor a respektuje konečné rozhodnutí těhotné ženy, pokud něco chce nebo nechce. To pro mě bylo velmi důležité.

Během celého těhotenství jsem byla pouze 4x na ultrazvuku a po ukončeném 38. týdnu těhotenství jsem chodila 1x týdně na poslech ozev pomocí monitorů. Nechtěla jsem absolvovat žádný screening, vyšetření na cukrovku, vaginální vyšetření, ani další vyšetření. Cítila jsem, že je to tak správně, že jsem zdravá a nechci být neustále kontrolovaná.

Byla jsem od 5. měsíce těhotenství v kontinuální péči porodní asistentky, která mi dělala vyšetření bříška prohmatem rukou. To byla úžasná zkušenost. Vždy věděla, v jaké je miminko poloze, jak je veliké, jestli už sestupuje níže. Krásné na tom bylo, že porodní asistentka, která není zatížená systémem, má dostatek času na to, aby si poslechla mé trápení, strachy, pomohla mi jimi projít a zpracovat je. Nikam se nespěchá.

Další velkou výhodou je, že má asistentka mi lidsky sedla, protože jsem si ji sama vybrala. Pochopila mé potřeby a já ji znala. Věděla jsem, kdo přijde, až budu rodit, co můžu čekat za podporu a že nebudu muset už nic dalšího vysvětlovat, pokud to nebude nutné. Důvěra je jedna z nejdůležitějších věcí u porodu. Navíc je byla žena, která má sama hezké zkušenosti s porodem. Mým velkým přáním je, aby jako doprovod k porodu chodily pouze ženy, které již porodily a porodily hezky. Aby byly schopné předat tu zkušenost rodící ženě a podpořit.

Vybrat si ty správné lidi, kteří nás porodem budou provázet a podporovat považuji za jedno z nejdůležitějších rozhodnutí.

5. ŘEŠILA JSEM STRACHY

Řešila jsem své strachy. Nebrala jsem je na lehkou váhu. Každému strachu, který přišel, jsem věnovala pozornost a zpracovávala ho – a že jich bylo!

Například strach z porodu, strach ze smrti mě nebo dítěte, strach z nemocí, strach z postižení dítěte a další a další!

Používala jsem na to své očistné metody, vykuřování, rituály – vlastní i od jiných žen, konstelace, vědomé milování, doteky.

Bez zpracování svých strachů bych si je nesla k porodu a tam by mě mohly převálcovat. Ale tím, že jsem si je zpracovávala postupně, měla jsem dostatek času si na každý z nich posvítit a potom už mě neotravovaly.

6. PRACOVALA JSEM NA VZTAHU S MATKOU (I OTCEM)

Pro dobrý porod je potřeba mít vyčištěný vztah s rodiči (hlavně s matkou), jinak mohou nastat komplikace během porodu. Já jsem na svém vztahu s maminkou pracovala už 2 roky před otěhotněním, ale v tuto chvíli vylézaly na povrch další nová témata.

Mluvila jsem s ní hodně o tom, co se mi děje. Ptala jsem se na její příběhy, na příběhy dalších žen z rodiny. Pokud jsem viděla, že některé věci nejsme schopné řešit spolu, chodila jsem na terapie nebo si je zpracovávala sama.

Bylo skvělé, že to náš vztah zase posunulo, očistilo a byly jsme si blíž. Přesto další témata vylezly po porodu, tak jsem je řešila dál a musím říct, že v tuto chvíli mám nejkrásnější vztah, jaký jsem doposud s mamkou zažila a jsem za to neskutečně vděčná. A taky vím, že mi nespadl z nebe, pracovala jsem dlouho na odpuštění, citech, lásce a vděčnosti. A přineslo to své ovoce. Takže díky mami a taky díky sobě! 😀

7. HLEDALA JSEM INFORMACE PRO MĚ I MANŽELA

Teoretické informace jsem hledala všude. Viděla jsem všechny filmy a dokumenty o porodu dostupné na internetu, zajímaly mě hlavně ty domácí a přirozené. Četla články, knížky, chodila na setkání domorodičů, na předporodní kurzy duly a porodní asistentky (ne do porodnice). Mluvila se ženami, které zažily krásný porod.

Učila se i praktické věci k porodu. Dýchání, polohy, masáže, masáže a nahřívání hráze, uvolňovací metody při porodu. A protože jsem se připravovala k domácímu porodu, zjišťovala jsem i spoustu dalších praktických věcí o placentě, pupečníkové šňůře, co dělat ihned po porodu miminka a podobně, což ženy, které se připravují na porod v nemocnici vědět třeba ani nemusí.

Pro mě byla příprava k porodu základním stavebním kamenem. Potřebovala jsem cítit velkou jistotu, že mám zmáknuté vše, abych se dokázala naplno uvolnit a prožít porod podle svých představ. Příprava k porodu pro mě byla dřina, ale bavilo mě to! Dala jsem si jasný cíl, jak chci rodit a dělala jsem pro to všechno, co jsem byla schopná.

Bez čeho by se to všechno neobešlo je taky velká víra, důvěra, pokora, schopnost říkat si o pomoc a schopnost vědět, co chci/nechci. A pak taky velká pomoc od Boha, trocha štěstí a napojení na všechny ženy, které kdy porodily své dítě.

Mým velkým přáním je, aby bylo čím dál více dětí, které se rodí v láskyplném procesu a přichází na svět, který je vítá s důvěrou a otevřenou náručí.

Co pomohlo v přípravě na porod nejvíce vám? Napište mi do komentářů, budu moc ráda za sdílení vašich zkušeností.