Bála jsem se, že přijdu o peníze

Když chceme něco získat, nejprve musíme přiznat, že můžeme přijít i o to málo, co už máme.

Chtěla jsem dostávat adekvátně zaplaceno za energii a služby, které předávám. Také jsem si přála více zákazníků. A nešlo to.

Tak jsem se rozhodla, že když to potřebuji já, potřebuje to každý začínající umělec.

Přišla mi informace, ať začnu finančně odměňovat své blízké za to, že se snaží tvořit. „COŽEEE???? Přece nebudu rozdávat peníze! Sama je chci pro sebe!„, volal mozek.

Pak jsem se uklidnila a řekla si, že to zkusím. A tak jsem začala finančně podporovat všechny začínající umělce, na kterých mi záleží a zároveň cítím, že jejich přínos má smysl.

Již jsem podpořila částkou 1 150 korun.

Je to zhruba dva týdny, kdy jsem se rozhodla a za tu dobu se mi vrátilo 5 765 korun.

Přišli z úplně jiného zdroje, než do kterého jsem peníze vložila. Přichází z různých stran. A přesně tak jsem myslela, že to bude. Nedala jsem peníze s očekáváním, že mi je přesně tento člověk musí vrátit. Dala jsem energii a věděla jsem, že se mi energie znásobená vrátí. A taky se tak děje.

Sama jsem se stala zákazníkem jiných začínajících a vystrašených tvůrců, kteří potřebují slyšet, že o jejich práci má někdo zájem a stojí to za to, že za ni někdo rád zaplatí a bude služby odebírat.

Za 14 dní za mnou přišlo 12 lidí, kteří využili mé služby nebo jsme domluvení v nejbližších dnech, 1 nabídka na spolupráci a 1 nabídka na rozhovor do časopisu.

Takže message z toho článku je: „Dávejte, i přesto, že se bojíte, že si ukrojíte z vlastního. Dostanete totiž mnohem více, než dáte.“ Pokud ale nejste schopní dát, tak je možné, že taky nic nedostanete.

Například v buddhistických zemích to funguje tak, že lidé každý den dávají – obětují květiny a jídlo svým Bohům a démonům. I přesto, že toho vlastně mají málo (třeba jídla). A pak to jídlo od sošek vyhodí – protože na něj prostě nemají právo – darovali/obětovali ho.

A to dělám i já. A bohatě se mi vše vrací. Je to stejný princip.

Zkuste to taky. Darujte nebo vyhoďte něco, o co se bojíte. Najděte odvahu si z toho svého trochu ukrojit – obětovat. Můžete začít něčím, co vás třeba tolik nezraňuje – jídlo, pár kusů oblečení na charitu.
(Vím, že budete mít strach, jestli se to k vám vrátí a budete cítit svíravý pocit. To je v pořádku. Přesto to udělejte.
A můžete člověku, kterému to věnujete říct i příběh, který za tím stojí. Přiznat, že to dát vlastně nechcete a bojíte se, ale přesto to musíte udělat sami pro sebe.)

Pak čekejte, co se stane – buďte pozorní. A užijte si překvapení z toho, jak rychle k vám odměna přijde – možná už za 2 minuty poté, co to vykonáte – nebo za týden?!

Budu ráda, když mi napíšete do komentářů, co k vám přišlo v mnohem větším rozsahu, než jste obětovali.