Rodina na prvním místě?

Dítě na prvním místě aneb dítě středobodem vesmíru

Vyrůstala jsem v rodině, kde jsem se stala středobodem naší domácnosti. Mohla jsem vše, co jsem chtěla. Mohla jsem poroučet, urážet, bylo mi vše dovoleno. Cítila jsem svou sílu a věděla jsem, že máma i táta udělají vše, co budu chtít. Když jsem se naučila manipulativní techniky, vlastně pro mě přestaly doma existovat hranice.

Trpěla jsem tím. Zneužívala jsem toho pro svůj prospěch, ale neměla jsem z toho vůbec radost. Naopak jsem toužila mít jasné hranice, o které jsem se mohla opřít. Rodiče, kteří jsou větší než já, mohu se na ně spolehnout. A vůbec by mi nevadil občas nějaký zákaz. Chtěla jsem se vztekat a vědět, že nikdo nepovolí. Ale tuto zkušenost jsem v dospívání nezažila.

Musela jsem na tom vědomě pracovat, vytvořit si mentální obraz v hlavě a pomocí konstelací nastavit správně rámec v mé rodině, aby to bylo v souladu s mým systémem. Abych v systému mé rodiny mohla začít pociťovat svobodu, klid, bezpečí a hranice. Nic nesejde na tom, že se to stalo až v dospělosti. Lepší nastavit vnitřní systém pozdě než nikdy. Vím, že bez konstelací by se mi toto nikdy nastavit nepodařilo a jsem za tuto techniku moc vděčná.

Dítě přebírá nastavení od svých rodičů automaticky. Často žena od své matky a muž od svého otce.

Moje mamka má na můj vkus nedostatek sebelásky a málo si váží sama sebe. Z mého pohledu cítím, že na jejím hodnotovém žebříčku jsem stále nejvýše já, můj táta, její rodiče, sourozenci. A pak někde daleko je ona sama. Z toho důvodu často cítím, že dovoluje, aby ji někdo ponižoval, ubližoval, neustále všechno a všechny omlouvá a zdůvodňuje. 

Tento vzoreček jsem po dlouhou dobu ve svém životě žila také, protože jsem se to takto naučila, převzala a neznala jiné možnosti. A stále se občas děje, že v některé situaci cítím, jak to znovu opakuji. Pak se na to musím zaměřit, rozhodnout se, jak to vlastně teď prožít chci nebo nechci a podle toho konat.

Já na prvním místě aneb já středobodem vesmíru

Rozhodla jsem se, že já to tak mít ve svém životě nechci. Chtěla jsem to mít jinak. Chtěla jsem si vážit sama sebe, nechtěla jsem, aby mě lidi zneužívali nebo se ke mně chovali neuctivě. Začala jsem jezdit na semináře osobního rozvoje, konstelace a podobně. Objevila jsem novou formulku – Dát sebe na první místo v hodnotovém žebříčku. To jsem udělala a měla to tak po dobu 4 let.

Za tu dobu jsem plně rozkvetla, stala se ženou, která si je vědomá sama sebe, své síly, moci, krásy i stinných stránek. Poznala jsem, že zvládnu vše, co si zamanu a usmyslím. Znovu pro mě přestaly existovat hranice. Vím, že můžu vše, pokud se rozhodnu a jsem ochotná překonávat všechna úskalí a nesnáze po dostatečně dlouhou dobu.

Pak se mi narodilo dítě. Jenže já měla stále sebe na prvním místě. Protože jsem chtěla, myslela jsem, že je to správně a taky proto, že jsem se bála, že pokud nebudu mít sebe na prvním místě, tak mi dítě přeroste přes hlavu, stane se energeticky větší a mocnější než já. To jsem už znala a věděla jsem, že to v rodině nedělá dobrotu.

Mít sebe na prvním místě ale znamenalo prioritně řešit, jak se mám já. Jsem spokojená? Co potřebuji, abych byla naprosto šťastná a naplněná?

Co si budeme namlouvat, mateřská dovolená je také často jen denní rutina, stereotyp, péče o maličké dítě, nuda a k vysněnému seberealizovanému životu má daleko. Pro mě je to často o sebezapření, trpělivosti, péči a dávání.

Často jsem řešila sebe, podnikání, seberealizaci a jak skloubit rodinu s MÝM šťastným životem.

Strádala z toho celá rodina. Dítě. Manžel. Já. Ani já jsem se necítila úplně šťastná. Pořád jsem nemohla najít to, co mě udělá úplně šťastnou.

Rodina, manželství a děti na prvním místě aneb nezapomínám ani sama na sebe

Ležela jsem tři dny ve vysokých horečkách. Byla jsem na pokraji sil, jak fyzických, tak psychických. A v tom mi to všechno došlo.

Teď nemůžu mít sebe na prvním místě. Abychom byli šťastní všichni, musím mít na prvním místě rodinu jako celek – manželství, děti a sebe. Mé osobní individuální štěstí musí jít stranou, pokud chci být součástí šťastné rodiny a celku.

Rozhodla jsem se, že to zkusím. Nevěděla, jestli to je to, co mi skutečně bude vyhovovat. Kdyby to bylo horší, tak se zase můžu kdykoliv vrátit k tomu původnímu vzorečku nebo zkusím hledat ještě jiná nastavení.

Můj hodnotový žebříček nyní vypadá takto:

1. Rodina jako celek – manžel, děti, já
2. Já a moje psychická a fyzická pohoda
3. Zdraví
4. Naši nejbližší
5. Seberealizace
6. Všechno ostatní

Když jsem toto rozhodnutí učinila a opravdu přijala za své, zjistila jsem, že mi to vyhovuje.

Cítím, jak můj muž po mém boku zase cítí svou důležitost, dostal ty svoje lišácký jiskřičky do očí, víc se směje, víc dělá svoje nemístné a sexuální fórky, který miluju, ale kroutím u nich očima.

Já jsem svému muži naplno ženou, ozdobou, přítelkyní, milenkou, láskou a domovem.

Dítě si může dosyta hltat naši lásku, užívat si hraní a brát si vše, co potřebuje pro svůj vývoj.

Seberealizace jde do ústupu a bude moct být přítomná pouze do té úrovně, nakolik to bude slučitelné se štěstím a naplněním mě a celé rodiny.

Změny po rozhodnutí

Toto rozhodnutí mi přineslo klid na duši a vím, že rodina je pro mě důvod, proč žít, snažit se být lepším člověkem. Vidím, že kdo rodinu nemá, tak ji hledá. A já si ani nechci představit, že bych o rodinu přišla. Rodina je pro mě na prvním místě. Je to to nejdůležitější, co v životě mám.

Neznamená to naprosté sebeobětování, ale to, že mé individuální potřeby teď jdou do ústraní, dokud na ně nebude vhodná doba – a bůh ví, jestli někdy vůbec bude.

O to víc si ale užívám čas pro sebe, kdy si dočerpávám energii a dělám věci, které mám ráda. A také se těším na občasné dobíjení mých vnitřních baterek ve formě vedení skupinových a individuálních prací s klienty, během kterých zapomenu na to, kdo jsem, na svou rodinu, na okolní svět a plně se ponořím do proudu vedení a vědomí pro daného človíčka.

Mám jasně vyhrazený čas pro práci i odpočinek. Je pro mě snazší vybírat si příležitosti, které využiji nebo odmítat nabídky, které se s mým konceptem života neslučují.

Moc mě zajímá, jak to máte nastavené doma vy. Budu vděčná za sdílení, jak vypadá váš hodnotový žebříček. Jste v tom šťastní vy i vaši nejbližší? Nebo teprve hledáte tu ideální rovnováhu?

Pokud jste taky ve fázi hledání, jak je to pro vás správně, tak vám chci dodat odvahu, ať taky zkoušíte a brzy najdete nastavení, abyste pocítili rovnováhu a soulad mezi rodinou, prací, koníčky a všemi dalšími aktivitami vašeho života. Může se to měnit v různých obdobích a situacích. Buďte k sobě laskaví, dejte si čas a nebičujte se za to, že to občas není ideální. Nikdo nás to bohužel nenaučil, tak se to musíme učit sami za pochodu.

Můžeme to mít, jak chceme. Mně nikdo nikdy neřekl, že je možná spousta variant a trvalo mi dlouho si dovolit zkoušet, jak je to pro mě vlastně ideální.

Pokud to i vy potřebujete slyšet, tak vám říkám, že na to máte právo a můžete zkoušet a hledat.

Možností je nespočet. Tak ať je nám dobře v tom, jak žijem.

S láskou,
Aika