Největší dary mého života jsou smrt a ekzém. Jaké jsou ty vaše?

Sedím v obýváku na gauči s notebookem na klíně. Je večer. Dítě spí. Po dlouhé době se jdu podívat na pracovní email, na který zapomínám chodit. Je tam nějaký starší email. Rozkliknu ho a tam je pozvánku k rozhovoru do časopisu od nejmilejší redaktorky na světě. Prosím, abych mluvila o tom, jak jsem prožila smrt a co mě naučila.

Jsem překvapená a cítím teplo na srdíčku. Mám radost. Zároveň si nadávám za to, že na ten email nechodím častěji.

Prohodíme si pár emailů a já cítím, že píšu pozdě. Příležitost mluvit v tomto časopise o mé smrti odešla. Redaktorka je tak otevřená, milá a kouzelná, že se ale snaží najít jiný způsob, o čem bychom si spolu mohly popovídat.

Vím, že je to jedno. Cítím hlubokou vděčnost za to, že mě vesmír obdarovává za to, že na sobě makám každý den a vím, že i kdyby se žádný rozhovor neuskutečnil, dostala jsem další znamení, že jsem na své cestě správně. V duchu za to děkuji.

V zápětí se rozhoduji, že o tom, jak mě moje smrt obohatila mohu napsat v každém případě. Je totiž ve skutečnosti jedno, jak se ta informace k lidem dostane. Může to být přes časopis nebo přes můj blogový článek.

Smrt a ekzém mě změnily.

Svých prvních 17 let jsem prožila v naprostém nevědomí. Žila jsem podle vzorců rodičů, kteří nikdy neprožívali naprosto šťastný život. Bála jsem se být šťastná. Měla jsem spoustu bloků a omezení. Stále mi v hlavě znělo, že nemůžu mít vše, co si přeji. Přicházely různé zkoušky a situace, které mě vyčerpávaly, ubližovaly, já se z nich stresovala a nechávala se jimi ovládat. Ovládaly mě mé emoce. A já se nechala.

16. února roku 2012 jsem si dávala vanu. Venku bylo špatné počasí, bouřka, špatný tlak. Já jsem si hověla ve vaně a neustále dopouštěla horkou vodu, aby mi bylo teplo. Plynová karma se stále zapínala a vypínala, podle toho, jak jsem si dotáčela vodu. Pak jsem vypustila vodu, zvedla se ve vaně, natáhla se pro ručník, na který jsem z vany dosáhla. A v tu chvíli bylo ticho, klid. Takový klid, jaký jsem ještě nikdy v životě nezažila. Takový klid, ve kterém nic není. Prožila jsem stav naprosté blaženosti. Vše bylo v pořádku. Nic okolo nebylo. Nic jsem nemusela řešit. Věděla jsem, že je o mě postaráno. Já jsem vším a vše je mnou. Vesmír byl ve mě a já jsem mohla prožít celý vesmír v sobě.

Probudila jsem se v houkající sanitce. Pak následovala spousta procedur v nemocnici. Převoz z jedné nemocnice do druhé. A pak jsem zůstala na pokoji sama.

Druhý den přišli na návštěvu rodiče a vysvětlovali mi ten příběh za tím. Ztratila jsem vědomí, otrávila jsem se plynovou karmou. Táta slyšel ránu, běžel pro nářadí, rozbil dveře. Viděl, jak ležím ve vaně, volal sanitku a začal mě oživovat. Zachránil mi život.

Pak jsem zdánlivě žila dál ten obyčejný všední život, jako dřív. O svém zážitku jsem nemluvila. Vlastně jsem ani netušila, co se stalo a jak mě to změnilo. Ale moje duše už nebyla stejná. Zpětně mám pocit, že jedna duše odešla a přišla do mého těla nová. Spoustu věcí si z života před smrtí ani nepamatuji. A děly se zázraky. Samy od sebe. Nemusela jsem nic dělat. Pořád jsem ale nepracovala vědomě, prostě jsem jen přijímala věci a myslela jsem, že je to náhoda.

Začal mi psát kluk, kterého jsem více než rok velmi milovala. Náš vztah se začal pomalu tvořit, až se z něho stal v květnu 2012 můj životní partner. Společně jsme se z maloměsta přestěhovali do Prahy a začali chodit na vysokou školu. Tam se mi vrátil atopický ekzém ve velkém rozsahu. Pracovala jsem na dobré pozici, majitelka firmy mi zařídila docházení na léčbu do velmi vyhlášené kliniky. Místo pomoci se mi ale ekzém začal velmi zhoršovat. Zanevřela jsem na všechny doktory a řekla si, že si začnu informace hledat i sama na internetu. A najednou jsem objevila nový svět alternativní léčby a energie. Kolegyně v práci mi vyprávěla, jak psa její kamarádky zachránil od smrti nějaký léčitel pomocí Reiki.

Slyšela jsem o tom poprvé v životě, ale věděla jsem, že to chci. Jen jsem neznala nikoho, kdo by to využíval nebo dokonce zprostředkovával. Bála jsem se jít k někomu neznámému přes internet, tak jsem to nechala být. Mezitím jsem našla informace o tom, jak změnit stravu a začít čistit organizmus zevnitř. Dělala jsem různé očisty a kompletně změnila jídelníček. Bylo to náročné období plné neznámých věcí, ale bavilo mě to (i když mého muže moc ne) :D.

Rodiče mého manžela se rozvedli. Petr se se svým tátou dlouhou dobu nevídal a nemluvil. Poté nás pozvali 25. prosince na vánoční oběd. Přišli jsme tam a seznámili se s novou ženou Petrového táty. Začaly jsme si spolu povídat a já jsem jí vyprávěla a tom, jak trpím atopickým ekzémem, snažím se najít cestu pomocí alternativní medicíny a chtěla bych vyzkoušet Reiki. A ona řekla, že to dělá. Já jsem byla totálně vykolejená 😀 Poprvé v životě jsem mluvila s někým, kdo dělá Reiki a vypadá jako normální člověk a ne žádný batikovaný ezomagor. Nabídla mi, že to můžu hned poskytnout. Zajistili jsme si soukromí, kde mi ale místo Reiki byla nabídnuta konstelace. Metodu jsem neznala, ale chtěla vyzkoušet. Prožila jsem stav, který jsem si nikdy nedokázala ani představit a během jednoho sezení vyléčila svůj atopický ekzém.

V tu chvíli mi došlo, že já jsem tvůrcem svého života, nemusím být pouze závislá na věcech, které ke mně přichází a dějí se, ale já mohu ovlivňovat způsob, jak je přijímám a pohled na vše, co se mi děje.