Jak se mi změnilo „To nevadí, když to nezvládneš“ na „TO ZVLÁDNEŠ!“

Najednou to nefunguje jako dřív

Je to asi jako když používáte 10 let jeden parfém, zbožňujete ho, nemůžete bez něj být a pak jednoho dne jdete do koupelny, navoníte se a víte, že už je konec. Dál už ho používat nemůžete, je čas jít dál. Najít nový, vhodnější, lepší. Ale nevíte jaký, cítíte se zmatená – Jak jen se to může stát, že mi to přestalo vonět? Jdete do parfumerie, ale žádný parfém není lepší, ale ke starému se už taky vrátit nemůžete.

Je to divný stav, musíte čekat v té nevědomosti. A pak se to stane. Jednoho dne jdete kolem výlohy a on tam září tak, že vás to magicky přitahuje. Je to ten pravý, ani jste ho nemusela hledat.

Vnímám, jak celý můj život funguje ve spirále – cyklech a úrovních.

Poslední 3 měsíce bylo mým největším tématem kreativita a tvoření, nyní se cyklus uzavřel. Vnímám, že pro toto období se již nastartovalo to, co se nastartovat mělo a nyní už to pojede samo bez toho, aniž bych se v tom musela vrtat.

Pro tento „level“ ve spirále mám splněno. To ale neznamená, že mám splněno navždy. Je možné, že po nějaké době se mi toto téma znovu otevře a já budu pokračovat hlouběji ve svých poznáních.

Porovnávala jsem se s ostatními

Mým problémem bylo neustálé porovnávání se s někým, bála jsem se vylézt se svými webovými stránkami a prací ven. To je přece jasné, že mě lidi pomluví nebo se to nikomu nebude líbit. Co když udělám chybu? Ale volání po změně bylo silnější.

Tolik jsem se bála být úspěšná, že jsem radši dlouho dělala práci, ve které jsem byla dobrá, ale nijak zvlášť šťastná, žila život, který mě nikdy totálně nerozmetal buď pocity štěstí nebo bolesti. Bála jsem se vše prožívat naplno. Bála jsem se být šťastná.

Jednoho dne mi přišla informace, že je prostě něco špatně. Byl to velmi silný pocit a věděla jsem, že pokud se rozhodnu ho následovat, budu vědět, co mám dělat. A přesně takhle to začalo na Silvestra tohoto roku. Pak se to různě vyvíjelo, já jsem zkoumala svoje bloky, zábrany a najednou se ukázalo řešení a já věděla …

Lidé se bojí být (ne)úspěšní

Lidé se natolik bojí být neúspěšní, že raději neudělají nic – žádnou změnu. A víte, co je ještě horší, že více se lidé bojí toho, že budou úspěšní. Toho, že budou v životě naprosto šťastní.

Slyším v uších tu důvěrně známou větu: „Nemůžeš být úplně šťastná, v čem by ses pak zlepšovala?“ 

Znamenalo by to totiž, že se musí opustit všechny nefunkční vzorečky z dětství a celého života. Změnit celý život.
A to si přece nemůžeme dovolit – nevědět, co bude dál… Já si to ale dovolila a dovoluji každý den a jsem každý den šťastnější a cítím se svobodněji.

Ano, změna to je opravdu velká, někdy na první pohled i bolavá. Můžu vás ale ujistit, že i když začnete brát celý život jako jeden velký zázrak, pociťovat naprosté štěstí a žít bez strachu, nikdy se nestane to, že nebudete mít co měnit, protože ono se to prostě mění samo. Život je o změně. To je jediná jistota, kterou máme. Vždy se té změně budeme přizpůsobovat a to nás bude ovlivňovat a měnit.

Jak se mi změnilo „To nevadí, když to nezvládneš“
na „TO ZVLÁDNEŠ!“

Má změna proběhla na transformujícím konstelačním pobytu, kde jsem si postavila konstelaci na téma sebehodnoty. Na to, že se neumím rozhodnout a stát si za svým názorem. Neustále jsem hodnotila, jestli to, co dělám, je správně. A na své strachy z kreativního tvoření.

V konstelaci se ukázalo, že vzoreček je z dětství, kdy jsem od mamky nikdy neslyšela větu: „To zvládneš!“ ale vždycky jen: „To nevadí, když to nezvládneš.“ Slyšíte ten rozdíl? Takto si to můj mozek zapamatoval a přebral – je to tedy pouze mé vnímání reality.

Slova mají totiž obrovskou sílu a vše, co řekneme nahlas svým dětem se později stane jejich vnitřních hlasem, který slyší v hlavě – jejich vlastním kritikem.

Dovolila jsem si, že to můžu změnit. Prožila jsem si v konstelaci situaci, kdy jsem věděla, že TO ZVLÁDNU a všechno bude v pořádku. Moje sebehodnota vzrostla a já se začala cítit sebejistá. Vše je najednou jasné. Můžu! Můžu cokoliv se mi bude chtít.

A tak jsem začala s tvořením svobodně a bez strachu – tvořím miminko v bříšku, svůj web, hnízdo pro rodinku, lásku uvnitř sebe, pomáhám lidem růst, když o to požádají a tvořím si celou svou realitu a život podle toho, jak potřebuji.

Je to okouzlující pocit, když člověk může všechno, co si dovolí <3

Co si dnes dovolíte vytvořit vy? Na co se těšíte?